S rozvojem palných zbraní v raném novověku se zásadně proměnilo i válečnictví. Středověké vojsko opírající se o sílu těžkého rytířského jezdectva nahradily oddíly žoldnéřů vybavených mušketami a stejně tak se proměnila i pevnostní architektura. Žádný hrad ani kamennými hradbami obehnané město nebyly v bezpečí před dělostřelectvem. To okusily i české země, přes které se proháněly armády mnoha států za třicetileté války. 

Nový typ vojenské architektury počítal s pevnostmi bastionového typu, které budou tvořeny mohutnými zemními valy krytými cihlovými zdmi, ze kterých budou vyčnívat pětiúhelníkové valy – bastiony – vykrývající na hradech dříve problematické slepé úhly.

Nejznámější pevnosti tohoto typu u nás vznikly za vlády Marie Terezie (Olomouc) a Josefa II. (Terezín a Josefov). Tímto opevněním ovšem byla chráněna v novověku i další města včetně Prahy. Zdejším nejzachovalejším příkladem je opevnění na Vyšehradě, kam jsme se vydali 1. 12. s žáky 8.A.

Osmačky a osmáci viděli majestátní pevnost nejen z venku, ale pan průvodce nám ukázal i její vnitřní chodby – kasematy. Žákyně a žáci si vyzkoušeli, jaké je nabíjet muškety s křesadlovými zámky, stát pod vysokým valem v pevnostním příkopu, prohlédli si rohy bastionů, prošli několika bránami, viděli pevnostní kostel, mnohem starší rotundu sv. Martina a hlavně prolezli značnou částí Martinských kasemat. Ty jsou sice od dob nacistů osvětlené elektrickým osvětlením, to ale v 18. stol. neexistovalo. Tehdy se vojáci museli orientovat v naprosto temných tunelech jen za pomoci několika paprsků světla dopadajícího skrze větrací šachty – i to nás pan průvodce nechal vyzkoušet a zvládli jsme to statečně!

Odcházeli jsme s živými zážitky z osobního poznání novověkého válečnictví, se kterým jsme se v hodinách mohli setkat jen zprostředkovaně skrze prameny, fotografie, videa a naši představivost.

Jakub Machek, vyučující dějepisu

Powered by Froala Editor