Zkušenosti Mládí s evropským setkáním projektu Comenius

03.09.2012

Pokud jste měli možnost se jako žáci nebo studenti zůčastnit zahraniční výměny nebo pobytu v nějaké cizí zemi, určitě se shodneme na tom, že jde o velmi silnou zkušenost, na kterou se velmi dlouho a ve věšině případů i pozitivně vzpomíná. Právě takový zážitek nabízí již druhým rokem ZŠ Mládí svým žákům v rámci projektu "Different but Similar", který je financován evropským programem Comenius.

Během června se tak mohla desítka žáků ze sedmých až devátých tříd vydat na setkání s holandskými, německými, španělskými a tureckými kamarády. Šlo již o třetí setkání, tentokrát zrozdělené mezi holandské město Oisterwijk a německou aglomeraci Wuppertall.

Atmosféru setkání, jeho cíle a přínos snad nejlépe vystihnou slova samotných účastníků, z jejichž reakcí, sepsaných po návratu, je složen tento text: „Když nám učitelé oznámili, že jsme byli na druhém místě v prezentaci Comenius a že za odměnu pojedeme do Holandska-Německa a tam se seznámíme a budeme bydlet s cizími lidmi (dětmi), ještě pořád mi nic nedocházelo. Prostě jsem se usmívala a nic neřešila. Když se přiblížil pátek 22.6., tak jsem se začala trochu bát. Toho, že tam budu bydlet a vařit s úplně cizíma holkama, že budeme mluvit mezi sebou jen anglicky a že ze sebe nic nevypravím,“ naráží jedna z žákyň deváté třídy na to, že žáci byli ubytováni v samostatných chatkách a mimo projektové aktivity se o sebe museli i „mezinárodně postarat“, tedy domluvit se, uvařit, uklidit apod.

V popisu akce pokračuje další žákyně takto: „Česká republika byla jedna ze zemí, která se podílela na meetingu Comenius. Studenti byli z Německa, Holandska, Turecka, Španělska a České republiky. Mluvit anglicky bylo samozřejmostí, dokonce i mezi sebou nebo vyučujícími z Česka, když se jednalo o rozhovor v přítomnosti studentů z jiných zemí. Angličtina byla nezbytná i v bungalovech, ve kterých jsme žili rozděleni tak, že v každém bungalovu byli představitelé z každé země. Taky jsme vařili podle psaných receptů a z toho jen jedna z nás ho znala. A to se mi hrozně líbilo, jak jsme se dokázali na všem shodnout a navzájem si pomáhat a přitom se i bavit.“

Což její kamarádka doplňuje:Bylo fajn poznat to, jací jsou Turci, Španělé, Němci a Holanďané a potvrdit nebo zbořit stereotypy, které jsme všichni měli o těchto národech. Museli jsme se starat sami o sebe, vařit si, komunikovat spolu, už tady nebyl nikdo, kdo by nám to překládal, prostě jsme byli nuceni mluvit anglicky, a to mě rozmluvilo a obohatilo moji slovní zásobu. Když jsem přijela zpátky do Prahy, měla jsem občas problém s tím, že jsem řekla nějaké slovo anglicky, zkrátka se mi pletla čeština s angličtinou!“

Samotné soužití žáků s evropskými vrstevníky však nebylo hlavním a ani jediným cílem setkání. Žáci, opět v mezinárodně složených skupinách, hlavně pracovali ve workshopech na prezentaci, která byla součástí večerního představení pro rodiče a žáky německé školy na závěr setkání:Drama-workshop měl scénku, kterou zahráli v několika způsobech, které vyjadřovaly jednotlivé povahové vlastnosti všech přítomných zemí, což bylo Německo, Holandsko, Španělsko, Turecko a Česká republika. Fashion show-workshop si připravil tanec s typickým oblečením. Skupina, která dělala film, zdokumentovala všechno, co jsme dělali v De Parel, a udělala z toho film. Cooking-workshop  uvařil pro návštěvníky 4 jídla. Každé bylo typické pro jednu zemi. A workshop zaměřený na karikatury vytvořil projekty se stereotypy jednotlivých zemí. Reakce publika byly velmi kladné. Všichni tleskali a smáli se.“

Závěrem přdáváme tři zhodnocení oněch pěti dnů s evropskými kamarády: „Tento týden jsem se naučila vařit nejen české jídlo ale i španělské, německé a další, starat se o domácnost i nestydět se mluvit anglicky. Lidé, co jsem tam potkala, byli opravdu přátelští, vstřícní, milí a mám je moc ráda, stýská se mi po nich. Bylo to opravdu velkolepé setkání!.“ „Po příletu do Prahy už jsme se všichni museli smířit s tím, že jsme zpátky v realitě a že další den je zase škola. Myslím, že tohle bylo to nejpřátelštější setkání projektu Comenius. Bylo to fajn a doufám, že se s těmi lidmi ještě někdy uvidíme.“ „Ze setkání jsem měla velmi dobrý pocit a určitě bych se tam vrátila. Snad se ještě někdy potkám s lidmi, co tam byli. Z celého týdne mám skvělý zážitek, na který nezapomenu. Doufám, že až přijedou k nám na setkání do Česka, bude se jim tu líbit stejně, jako nám se líbilo u nich...“

A to bude již brzy - v březnu se všichni těšíme na shledanou, tentokrát pod taktovkou ZŠ Mládí v Praze.

Mgr. Tomáš Klinka a žáci účastnící se setkání Alex Makovetská, Jan Sedláček, Katka Píšová, Adam Nápravník, Markéta Mlíkovská, Bára Kudrnovská, Aneta Martincová, Markéta Loblová a Dominika Urhová.