Být tak chvilku paleontologem

24.02.2014

Začátkem února se žáci devátých tříd ZŠ Mládí zúčastnili velmi zajímavého a zábavného programu v Triloparku na Praze 4. Zde si, myslím, doplnili vědomosti nejen oni, ale i učitelé.

Muzeum mě na první pohled velmi překvapilo, neboť jako muzeum nevypadá. Čekala jsem budovu s ohraným nápisem „Muzeum“ a pod tím „trilobitů a zkamenělin“. Místo toho jsem vkročila do malé útulné místnosti s pískovištěm, plátnem a plakáty, vitrínami s exponáty, stolem s formičkami a sádrou, puzzly ryboještěra a zvláštními zmenšenými sbíječkami. Po krátkém úvodním výkladu následovala krátká prezentace z vykopávek v Číně. Ten, kdo není na dlouhé výklady, si nemusí dělat starosti, protože veškeré povídání je poutavé a záživné. Nás 24 žáků se rozdělilo do čtyř skupin, které se postupně střídaly u všech stolů a pískoviště. U stolu s formičkami jsme si každý odlili svého trilobita, který posloužil jako suvenýr a ukázalo se, že i takové odlévání není tak jednoduché. Mezitím, co sádra tvrdla, jsme si zkusili složit kamenné puzzle ichtyosaura a dokonce se nám podařilo vytvořit nový rekord v rychlosti. Poté jsme se přesunuli k pískovišti, přes které byla natažená čtvercová síť, tudíž bylo jasné, že to pískoviště nebude. Každý jsme dostali papír, do kterého jsme zakreslovali kostru dinosaura. Ovšem nejdřív jsme ho štětci museli odkrýt z hromady písku. Na dalším stanovišti na nás čekaly miniaturní sbíječky tedy odborně preparační vibrační jehly, kterými jsme opracovávali zkameněliny. Zde se vyřádili kluci i pečlivé osoby. Poslední stanoviště vedlo podél stěn. Byl to výklad o vývoji života na Zemi a jak si ten vývoj a živočichy představujeme my například v prvohorách. Na závěr jsme si sbalili své odlitky, poděkovali za zážitky a spokojeně vkročili do chladného počasí. Ve škole nás ještě bude čekat barvení sádrových odlitků, jejich určování a vytváření školní sbírky prvohorních „zkamenělin“.

Aneta Jarošová, 9. A